kutil.bloguje.cz

Tuhle sochu jsem už dříve vyfotil na nádvoří Sovových mlýnů, ale za živého internetu nemůžu vypátrat, kdo ji vytvořil. Dokonce jsem našel fotku, kterou na webu prodává nějaká agentura (když zaplatíte, fotku můžete použít), leč neuvádí k ní žádné základní údaje, tedy to, co to je a kdo to vytvořil. Holt profici.
Snímek sem dávám proto, abych neporušil nedělní tradici – focení po Praze. Tak tohle je ale z 13. listopadu loňského roku. A mně to přjde vtipné.

Konečně jsem se dopočítal svých ptáčků, protože jsem v tom měl guláš. A jak jsem jich už třetinu rozdal, tak jsem se v tom furt nemohl vyznat. Ptáčků je tedy 92 a posledních sedm je úplně nových, čerstvě vylíhnutých.
Jsou tady!

Včera jsem tu publikoval fotografie květin, které něco chytly, začaly žloutnout od konečků listů a pak dále a dále, až skončily v popelnici (viz zde). No, snažil jsem se, i Receptář jsem prohledal, jestli tam není něco k tématu, nic, nezachránil jsem je, to už tak chodí. Možná něco za něco. Tyhle dvě vánoční hvězdy jsou veselé, každá byla přes svátky na jiném místě, ale hlavně jejich sestřičky, které jsme mívali v předešlých letech, bývaly touto dobou dost opelichané, vyšisované, nešťastné – anebo už rovnou nebyly. Tyhle se drží, kdoví proč, říká se, že u dobrých lidí se kytkám daří…
Ovšem abych i dnes přidal něco vážného, boty na další fotografii visí v Praze na Letné tam, co bývala socha Stalina, je tam natažený kabel a je tam spousta takhle zavěšených bot, hodně vysoko, není mi jasné, jak se tam dostaly, nevím ani, co to znamená, ale přijde mi to vtipné. Rozhodně víc než metronom, který stojí vedle. A stojí, už zase nefunguje.

Tyhle kytky nepřežily poslední Vánoce. Nevím proč, prostě odešly. A dneska dopoledne za nimi odešel i vánoční stromeček. No, nechť je mu popelnice lehká.

Přátelům, známým a příbuzným jsem posílal péefko, jehož základem byla tato fotografie. Zaznamenal jsem pochvalné dotazy, jak jsem to prý udělal, že mám tu montáž tak dokonalou. Tímto místopřísežně uvádím na pravou míru, že to montáž není. Obrázek vypadá tak, jak byl nafocený, jen je malinko vyříznutý a otočený vzhůru nohama. Tedy nohama zrovna ne, ale je otočený. Nic víc.
To bylo tak. Jednu prosincovou neděli jsem fotil na pražském Petříně, když jsem ta letadla nad sebou spatřil. Velké dohánělo malé. Logicky, protože to malé muselo být o hodně výš. Takže jsem zaujal zpevněný postoj (ono dost foukalo, Petřín je kopec), silně zaklonil hlavu, přiložil k oku fotoaparát, zoom jsem vyjel, co to šlo (20x), a jal se ta letadla honit po obloze. Dostal jsem je v hledáčku do přijatelné pozice, namáčkl jsem spoušť, aby si automat projel celou hloubku ostření, a když byl v nekonečnu, spoušť jsem domáčkl. Což byl ten nejdůležitější moment, protože když automat hned napoprvé nenajde, na co by zaostřil, tak to zkouší znovu a rozostřuje a zaostřuje jako člověk po dvou láhvích slivovice vypitých naráz. Nekonečno jsem mohl nastavit ručně, samozřejmě, jenže to trvá nějakých pět šest sekund a mezitím by mi letadla rozbila kompozici. Potvory, létají rychle. Řekl bych, že dost rychle.
A teď k symbolice. Nemám ji rád obecně, takže ji prvoplánově nevyhledávám ani při tvorbě osobních péefek, která každoročně vytvářím už léta (a také je s radostí přijímám od jiných). Ale přesto je možné obrázku rozumět asi tak: Do nového roku, bok po boku, vzhůru (proto to otočení) čistou oblohou, rovně a s vervou, ať se práší za kočárem. Vlastně kondenzuje za tryskovými motory.


Po kliknutí se otevře originální péefko

Tohle vzniklo ještě mezi svátky. Prázdná skleněná karafa, která měla být vyhozena, vyhozena nebyla, je na ní vypískováno GUCCI Eau de Parfum, světýlka jsou ze světelného řetízku, co zbyl z vánočních světelných atrakcí, a trubka je trubka, na které byl navinut balicí papír, do něhož jsme schovávali dárky, než ho z nich obdarovaní servali. Trubka se v normálních rodinách taky vyhazuje. Odřízl jsem z ní potřebný kousek, potáhl ho bílou čtvrtkou a špicí nůžek vydlabal otvor pro tlačítkový vypínač. Uvnitř jsou dvě tužkové baterie, LED světýlka na tenkých kabelech jsem napěchoval do karafy, co to šlo, a druhý konec jsem natáhl skrz trubku k vrcholu, kde jsem vytvořil knot; ledka je v papírovém zvrásněném kroužku zalita hmotou z tavné pistole. A to je tak asi všechno.
Svítí na obou koncích? Svítí, nelhal jsem tedy.

Dobré světlo v novém roce

Knižní vánoční stromeček z minulého příspěvku (viz zde) totiž nebyl jediný, který jsem pro letošní svátky postavil. Na prvním snímku je jediná živá jedlička, takzvaný oficiální stromek, pod který Ježíšek naděloval. Letos jsme to navzdory trendům pojali modro červeno bíle, ale v jiných odstínech, než má česká trikolora, takže v tom netřeba hledat žádnou souvislost. Není ani náznakem. Fotografie vznikla dnes kolem páté večer, není upravovaná, jen zmenšená, a při focení svítila pouze vánoční světýlka.
Trojsnímek ukazuje pastelkový stromeček, lízátkový a stromeček plný zlaťáků. Některá lízátka už jsem včera rozdal. Ne před školou dětem, ale v hospodě lidem, s kterými se v tenhle vánoční čas scházíme. Už skoro tradičně.

Po kliknutí se objeví fotografie bez úprav, tedy tak, jak to vypadalo, když jsme tenhle vánoční stromeček pro milovníky knih postavili.

Přišel jsem Týnskou


Zabočil vlevo k Celetné


Popošel jsem k Železné


Otočil se k Malému náměstí


Vydal jsem se ke Kaprově


A Pařížskou pak Staroměstské náměstí opustil

Známky se po kliknutí zvětší a tím bude zřejmé, kdy vyšly a kdo je vytvořil.

Nebo možná víc, na tom nesejde, podstatné je, že je to nějak stanoveno. Doktory. Nebo kdovíkým. Ale už není stanoveno, kolik by měl člověk denně nafotit snímků, aby to ještě bylo normální. Moc fotíš, říkám si a přemýšlím, jestli to není úchylka. Nebo závislost.



Problém je v tom, že jsem dneska nafotil 111 obrázků, přičemž k publikování jsou vhodné pouze tři. Tedy tyto tři. Ostatních 108 stojí za starou bačkoru. Vymazat, zničit, hodit do kanálu!
A komentáře? U prvního snímku by mohlo být: Panorama, které vydělává. Prostřední fotografie dokazuje, že šilhat může i tympanon. Tak se odborně nazývá architektonický prvek nad oknem nebo nade dveřmi, tenhle je z Nocticova paláce v Nosticově ulici. A u třetí fotografie mě udivilo, že v Praze existuje místo, které je chráněné plotem pod proudem. Je na Petříně a patrně jde o podzemní vodojem.

Na Pražském hradě


Na Kampě

Mezi prvním a druhým snímkem uběhlo osm a půl hodiny, jak ostatně ukazují hodiny (to je krásný rým) na radniční věži. Když jsem šel dneska ráno do práce přes Staroměstské náměstí, cvaknul jsem si věž poprvé, protože tam bylo zajímavé světlo, a když jsem se přes Staroměstské náměstí z práce vracel, vyfotil jsem věž podruhé, jen jsem stál na jiném místě, proto ten výřez. Nestrefil jsem se. Měl jsem si ráno udělat křížek na dlažbě. To podvečerní focení nebylo až tak na vážno, to jsem si jenom testoval terén, protože se sem chci vydat se stativem. Někdy. Desetina z ruky se fakt špatně drží, a to jsem ještě musel nastavit aspoň 400 ISO, se standardními 125, při kterých fotím všechno ostatní, bych to fakt neustál. To už tam naskočí sekunda i dvě a to už je máznutý i střízlivý. Omlouvám se za slang, ale tak to je. Nakonec laskavého diváka nezajímají technické podrobnosti, ale výsledek.
A tak nechť tyhle obrázky berte jen jako skicu a těší se na něco pořádného. A těšit se může, že? To nic nestojí.





Výstava fotografií je tady

Jak už jsem tu kdysi poznamenal, fotky na tomto blogu nejsou uloženy v systému tohoto blogu, proto je můžu používat i jinak. Což s gustem činím. Pár fotek jsem ještě přidal a nabízím je laskavému čtenáři, je-li jaký, k prohlédnutí.

Výstava fotografií


Přehození slov v titulku je čistě náhodné a nemá žádný význam.

Vím, expedice je nesmysl. Ale když se může zhoršování životní úrovně říkat reformy, proč by se obyčejná procházka nemohla nazývat tak, aby to vypadalo exoticky?


Park u Sovových mlýnů. Tady je pohlaví jasné.


Vodník na Kampě


Karlův most. Průvodkyně provádí výklad ruským turistům.


Zábradlí vypletené barevnou bavlněnou přízí se nachází na náplavce Rašínova nábřeží a je to umění, neboť to tvrdí přiložená cedulka. Je na ní jméno a název díla: Carol Hummel – Nuclear Cocoon.


Ze stejné náplavky. Ovšem zde se pohlaví jeví jako nejasné.


A do třetice na náplavce. Tohle je takové naše, upřímné.


Hádanka je jako vždy jednoduchá, snímek opět není upravovaný počítačem a vítěz opět nic nedostane. Co je na fotografii? Nápověda: Foceno na Smíchově.

Vyluštění poslední hádanky. Ta byla tady. Palackého pomník se opravuje, kolem je lešení a to lešení je přikryté plachtou, na které je obří reklama na škodovku. A protože kolem pomníku jsou stromy, tak jsem to cvaknul i s tím stromem, takže auto vypadá nepřirozeně.

Narážím tak na komentář, v němž komentující sděluje, že žasne. A tímto jí vlastně odpovídám. Pokud žasne s úsměvem, dobře, pokud žasne s očima vytočenýma v sloup – taky dobře. To, že do diskusí nevstupuju často, dokonce tam vstupuju méně než často, neznamená, že bych je nečetl a že by mě netěšily. Těší. A jak. Ale protože se poslední dobou snažím, aby tento blog byl nekonfliktní, aby pobavil, jsou i příspěvky v diskusi nekonfliktní, veselé a vtipné. A na takové se těžko odpovídá. Jako bych čekal na pořádný sprdunk. Nebo sprdung?
A co ta ženská na fotografii? Vedle ní je nápis art, nějaká galerie tam je a má jako lákadlo takhle oprýsknutou postavu. Ale třeba to je právě ten art, dneska člověk neví. A to se, prosím, posmívají kutilům. Trapní profesionálové…

Při dnešním chodeckém cvičení starou Prahou jsem se zaměřil na struktury ploch. Nebo jak to nazvat. V Praze jich lze najít spoustu. Nabízím jako ukázku tři obrázky. Ty zbývající dva jsou jen takové perličky mimo téma. A příště bude rozmlácená ženská. Tu jsem taky dneska nafotil.


Není nad pohodu


Člověku se s jeho podzimem stříbří vlas, smutečním vrbám žloutne. Jenže jim se kštice na jaře opět zazelená.


Jen napodobujeme přírodu


Tapety na pouliční zdi


Byli tři bratři, Kavalíři, trojčata, ale dům postavili jen dva z nich. Kteří dva to byli?

Staré Město, ulice Dlouhá
Václavské náměstí, Dům módy

Nemusíme čekat, až sýr sníme, i když je fantastický a člověk by ho spořádal na jedno posezení, i ve stoje, sýr je zabalený v papíru, takže ho můžeme vyndat a do krabičky hned namontovat světýlka. Otvory víčka lemují děravé cvočky, ty se prodávají i s kleštičkami a využil jsem je i jinak (zatím nelze zveřejnit jak), LED žárovičky jsou napájeny dvěma tužkovými bateriemi. Jejich pouzdro přilepíme zevnitř na víčko tak, aby páčka vypínače koukala na vnější straně. Ten chlápek ji má pod rukou, takže vůbec není vidět. Žárovičky mám z loňska, neboť jak jsem o víkendu obhlédl, letos jsou jednou tak drahé.
K čemu výrobek je? Nevím. Opravdu nevím.
Ovšem sem se podívejte, tady je daleko zajímavější hračka. A protože v ní má prsty libický rodák, rád nechávám funkční odkaz. Neb jsem patriot.

Pohádkový kamínek

Dostaly se ke mně zajímavé odkazy, nechci si je nechat pro sebe. Nejdříve ale ty na sebe, protože to nikdo jiný neudělá. A je to škoda, rád bych ty odkazy u někoho měl. Ale kdo si je tam dá, že?
Takže – přidal jsem asi patnáct snímků do galerie fotografií soch na pražských domech.

Pražské sochy – fotografie

Přidal jsem něco obrázků do galerie.

Výstavní síň 6 – obrazy

A tady jsou včerejší příspěvky.

Letadlo, krabice a vinylová deska

A teď do cizích. Pan Říha sbírá kutilské věci. To je zajímavý koníček. Ostatní se tomu řehtají, on pochopil, že v každém takovém kutilském dílku je kus člověka.

Muzeum kutilství

Tohle taky stojí za pozornost. I když si myslím, že proti iReceptáři (iReceptar.cz) nemají šanci. Leda by nebyli tak vážní a uniformní.

HobbyRecepty.cz

Á, tohle je moc pěkný web. Už i proto, že se jmenuje Cesto milá. Byl jsem na něj upozorněn kvůli Doubravce, ale za podívání stojí i jiné příspěvky.

Cestomila.cz – Doubravka

To by mohlo pro dnešek stačit. Když získám další tipy, pochlubím se.